Valentino |Kultovní francouzská restaurace
Troyes je město asi sto padesát kilometrů jižně od Paříže. Je zajímavé díky tomu, že jím protéká řeka Seina, a naprosto úžasné je také historické jádro s domy z šestnáctého až osmnáctého století. Město proslulo rovněž tím, že se tady až do roku 1773 razily mince a podle hmotnostní jednotky užívané ve středověku na zdejších trzích se jmenuje dodnes používaná jednotka hmotnosti - trojská unce. Byl jsem tady kvůli natáčení v ateliéru, kde se rekonstruují a čistí vitráže poškozené během požáru katedrály Notre Dame. Nepřekvapuje mě, že ateliér je právě tady, protože z místa tak dýchá historie, že by stačilo na chvíli odklonit dopravu a hned by se tu mohly točit historické filmy. Kousek od katedrály, v samém centru města, se schovává kouzelný dvorek. Z dveří restaurace by se dalo sundat červené kolečko michelinského průvodce a natáčení třeba Tří mušketýrů by mohlo začít. Právě na tomto půvabném dvorku najdete jednu z nejlepších restaurací ve městě. Valentino.
V létě se sedí venku, v zimě musíte dovnitř, což je samozřejmě trochu škoda. Na druhou stranu exteriér s interiérem kontrastuje tak výrazně, že to působí přinejmenším překvapivě. Jako byste se z osmnáctého století - z tohoto období dům pochází - dostali až do století jedenadvacátého. Interiér je totiž tak moderní, že mi připomíná pařížskou restauraci Arpège. Ta se vyznačuje tím, že v ní nenajdete nic, coby mohlo návštěvníka rozptylovat od výjimečné kuchyně. To je koncept, kterému příliš nakloněn nejsem, protože stolovat v šedivém a naprosto odlidštěném prostředí není žádná výhra. Rád se nechám rozptýlit zajímavým interiérem jako v Le Train Bleu. I tady není žádná dechberoucí dekorace. Moderní, trochu strohé, ale v každém případě elegantní prostředí napovídá, že jste v gastronomické restauraci. Všechno je čisté, pečlivě vypulírované, včetně záchodů. Musel jsem tady udělat fotku, protože to se jen tak nevidí. Kdyby tam nebyly dveře s panáčkem, tak by místnost budila dojem, že tu chybí stůl. A že je tento prostor normálně součástí sálu. Ale jinak je tady všechno vymyšlené tak, aby byl gastronomický zážitek co největší. Snad s výjimkou toho humra v akváriu. Když jsem se do Troyes chystal, nechal jsem si poradit od paní Libuše Šulcové, která se ve svých dvaceti letech dostala do Épernay, seznámila se tu s Vincentem Gonetem, vzala si ho za muže a spoluzaložili vinařství Maison Gonet-Šulcová. Píšu o něm v knížce Obrázky z Champagne. Napsala mi: "Restaurace? Určitě Valentino, byli jsme tam minulý pátek."
Celý článek Jana Šmída z rubriky "kultovní francouzské restaurace" najdete v aktuálním vydání WINE & Degustation 11/2022, který je možné zakoupit v tištěné i digitální podobě ZDE.
Partneři