Austrálie a Nový Zéland jsou pro nás, Středoevropany, nejvzdálenějšími vinařskými regiony světa. Už  proto, že na Fiji vinice stále ještě nemají. Skutečnou vzdálenost si uvědomíte během letu do těchto destinací. Když si kupujete letenku, ještě vám to nedojde. Hodiny odletu a příletu jsou na první pohled neuchopitelné, už proto, že jsou vždy v jiný kalendářní den.

Praxe vás však konfrontuje velmi názorně. Tak jako autora tohoto textu. První přelet do Kataru (Doha) trvá nějakých 6 hodin. To vám nejdříve připadá hodně. Ale pro vinařskou cestu k protinožcům je to vlastně základní časová jednotka cestování. Podvědomě si říkáte, že ještě jeden takový let a budete tam. Sami sobě to chcete vsugerovat, nalhat. Dáte si večeři, zkouknete pár filmů, necháte Toma Cruise 3x zachránit svět, zdřímnete si. Probudíte se. Podíváte se, kde je právě letadlo. Uff, už za Sri Lankou. Tak to už tam přece za chvíli budeme… Vždyť Sri Lanka je plus minus na konci světa. Ne! Jste teprve ve třetině finálního letu do Austrálie. Abych byl přesný, když se letadlo na mapě dotkne virtuálně australské pevniny, jste teprve ve dvou třetinách, protože ty hlavní vinařské oblasti Austrálie jsou, zřejmě schválně, na jihovýchodě tohoto kontinentu. Tedy nejdále od Evropy. Pokud rádi létáte, cesta do Austrálie a Nového Zélandu bude pro vás prověrkou vaší vášně. Ale stojí to za to. A  protože obě tyto vinařské země jsou ve stejném „rohu“ zeměkoule, nám tak vzdáleném, mohlo by nás napadnout, že jsou si vlastně podobné. Omyl. Zde shrnu ty nejzásadnější rozdíly těchto vinařských velmocí.

Článek Martina Kozáka z rubriky & Cesty za vínem najdete ve vydání WINE & Degustation 11/2024, které je možné zakoupit v tištěné i elektronické verzi ZDE.